Koneckonců dá se ledacos dobrého nalézt v každé hře, která pěstuje výběr silnějších a smělejších; ale nic dobrého nekouká z toho, vycházejí-li už z dětských her lidé označení pro celý život znamením bezmoci a vyřaděnosti.
[...]
Nuže, dívejme se na hry dnešních dětí; můžeme z nich vyčíst, jací z nich budou mužové. Jistě bychom chtěli, aby hra, ve které rostou, byla radostnější, volnější a bohatší; ale také aby dala místo důvěře, širokému kamarádství a řekněme jisté sublimaci bojovných instinktů ve vzájemné a rytířské kázni. Udělat z dětských tlup dětské družiny. Udělat z hejna městských vrabčáků dětskou obec. Organizovat radost a hru.
Dnes se to už přece jen dovede – vidíme to i na skautingu; ale nejchudší děti (a tím je řečeno, že i největší počet dětí) jsou vyřaděny z toho láskyplnějšího pochopení dětství...







































