Co sám v nejbližší době vydáte?
Knihu Na okraji literatury. [...] Když jsem to psal, chtěl jsem se poučit sám, co vlastně mám psát. Mají čtenáři právo, aby byli ukojeni literaturou ve svých živých a třeba naivních potřebách? Má to básník dělat, je to dobré? Při psaní této knížky jsem si uvědomoval, co vlastně je posláním literatury.
[...]
Jak se díváte na své novinářské povolání?
Domnívám se, že jsem novinář. Nedělám to vedlejší rukou, beru to stejně vážně jako literaturu.
Přál bych všem spisovatelům, aby měli novinářskou školu, aby se naučili o vše se zajímat. U literatury mě hrozně trýzní, že autor většinou vězí ve svém uzavřeném světě. Spisovatel má žít ve světě, který patří všem. I novinářství je pokus o univerzálnost. Po všem se musí jít, nutno se zajímat o celý svět, nejen o určitý výsek. Chesterton, Wells, Shaw jsou také novináři.

https://www.kapkacapka.cz/2016/03/rozmluva-s-vilemem-zavadou-1931.html

#KarelCapek #Capek #rozhovor

“Poslyšte, já jsem starý člověk a mnoho pamatuju. Mnoho. A já vám řeknu, že přes všecko zlé je svět daleko lepší, než byl za mého mládí. Je pokrok. Žije se líp – obecně. A to jsme teprve v začátcích. Vždyť se sotva sto let pracuje vědomě na pokroku, na hygieně, na sociálních opatřeních. Jen si považte, co se dá udělat za tisíce let! Vždyť máme na to tisíce a tisíce let před sebou!”
“Taky na války,” vyhrkl pochybovačně prezidentův průvodce.
Starý pán se skoro zamračil.
“Třeba i na války,” řekl. “Ale copak po nich nebude zase budoucnost?”
(LN, 6. 3. 1938)

https://www.kapkacapka.cz/2016/03/t-g-m-budoucnost.html

#Capek #KarelCapek #Masaryk #tomasgariguemasaryk #HovorysTGM

“...Kdybyste rozséval na ulici perly, tak vás strážník napomene pro znečišťování ulic. Ale kdybyste začal dělat zázraky, tak vám v tom nemůžeme bránit, ledaže bychom tomu řekli veřejné pohoršení nebo nedovolený shluk lidí. Musí to být nějaká nepřístojnost, abychom se do toho vložili.”
“Ale pane,” namítal pan Rybka vrtě sebou nespokojeně, “copak vám tohle stačí? Tady jde o… o takovou divnou věc… o něco tak záhadného… a vy…”
Pan Bartošek pokrčil rameny. “A já to nechávám plavat. Pane, chcete-li, já nechám tu šlépěj odklidit, aby nerušila váš noční klid. Víc nemohu dělat.”
(Šlépěje)

audio Šlépěj a Šlépěje: https://www.youtube.com/watch?v=E23W9E1teG4&list=PLn0VzBsHlFLMT6tiBD3LDigDwGl_Ep3w4&index=3

text:
Boží muka, Šlépěj: https://www.kapkacapka.cz/2020/12/slepej.html
Boží muka, Elegie (Šlépěj II): https://zlatyfond.sme.sk/dielo/5089/Capek_Bozi-muka/5
Povídky z jedné kapsy, Šlépěje: https://www.kapkacapka.cz/2025/12/slepeje.html

#KarelCapek #Capek #bozimuka #povidkyzjednekapsy #slepej #slepeje

Happy Robot Day!

Karel Čapek's play R.U.R. (Rossumovi Univerzální Roboti) premiered in a theater in Hradec Králové 1/2/1921, introducing the trope of artificial humans called "robots".

#UnofficialDiaryDates #robots #KarelČapek #RUR

Nebo “návrat k tradici”: pod tím slovem se myslí, že tradice je něco hotového a neměnného. Ale což je-li tradice živá jako sám život? Co mi je platno toužiti “zpět k síle mého dlouhověkého dědečka”? Snad – mohu mít tu důvěru – žije ve mně jeho tradice dlouhověkosti; ale tu mi nezbývá než zkusit to a žít kupředu až do osmdesáti osmi let. Snad v nás žije bezpočtu národních tradic; musíme to zkusit tím, že budeme žít, tvořit a prospívat – zdar je před námi, ale nikoliv za námi. Pravá důvěra v tradici je: “Je s námi, vše je hotovo, s pánembohem kupředu!”

https://www.kapkacapka.cz/2016/12/navrat-k-nekomu.html

#KarelCapek #Capek #kritikaslov #koreny #navrat

A stejně jako jindy i letos prohlásíš – ale teď to musí jít! To bude na Nový rok. A druhého ledna shledáš, že to nejde, že ten další rok bude stejný jako jiné. Nikdy to nepůjde, nikdy nebudeš spokojen. Vždycky buď rozpočet překročíš, nebo nevyčerpáš. A obojí je škoda. Rovnováhy není. Ostatně kdyby i byla, nebyl bys spokojen. Neboť i spokojený se mrzí pro jednu věc: Je nespokojen, že je spokojen. Což jest filozofie každého Nového roku.

https://www.kapkacapka.cz/2024/12/ale-ted-to-musi-jit.html

#KarelCapek #Capek #aletedtomusijit

Pokud je člověk schopen dobrých úmyslů, leží před ním život jako veliká, nevyzkoušená a slibná možnost. Panebože, jaké věci bych napsal, kdybych počal vstávat v šest hodin ráno!
A kdybych nadto čtvrt hodiny cvičil
a koupal se ve studené vodě
a přitom četl Marka Aurelia
a dvě hodiny denně se vzdělával
a místo čtení novin truhlařil nebo okopával zahrádku
a naučil se hrát na harmoniku
a denně běhal pár hodin po polích
a trochu se ponořil do východní filozofie
a chodil mezi lid
a osvojil si základy národního hospodářství
a četl v originále Platóna
[...]
a odpovídal ihned na všechny dopisy
a denně několik hodin rozjímal o velikých věcech člověka
a vyvinul nějakou rozsáhlou činnost ve prospěch všech bližních
a poznal všechno, co má člověk znát,
a přitom nepromařil ani minutu času.
– Neboť to vše a ještě mnoho jiného je v mých dobrých úmyslech. Život je nesmírně a nevyčerpatelně bohat pro naše dobré úmysly.

https://www.kapkacapka.cz/2016/12/dobre-umysly.html

#KarelCapek #Capek #predsevzeti #dobreumysly

Ty jsi sám a nemáš druha ani samičky; ale nás, velikých housenek, je, motýlku, nesmírně mnoho, tak mnoho, že bychom mohli něco pořídit. Nemůžeme ještě lítat, ale můžeme začít dělat lepší počasí. Každá housenka může upříst aspoň jeden sluneční paprsek, a ach, jaké bychom pak měli veliké slunce! A co by pak bylo snazší než rozestřít křídla – –
Zimní motýl se položil na bok.

https://www.kapkacapka.cz/2023/01/zimni-motyl.html

#KarelCapek #Capek #motyl #zimnimotyl

18. prosince 1938
(senátoru Arnoštu Wintrovi)
Milý pane senátore,
děkuju za Váš čtenářský dopis. Člověk se čas od času přece jen dovídá, že nepíše do prázdna, a to je snad to nejlepší, co ze svého věčného škrábání má.
S upřímným pozdravem Vám oddaný
Karel Čapek

18. prosince 1938
(Arnoštu Dadákovi)
Vážený a milý pane!
Děkuju za Vaše dopisy; vidím, že děláte, co můžete, – už to samo není zbytečné! Přibývá nás, už není tak zdušené ticho; a už se nemusíme bát, že i když náš národ se musí smiřovat s dočasnými nutnostmi, poníží sám sebe. To by bylo nejhorší.
S upřímným pozdravem Vám oddaný
Karel Čapek

Praha 18. 12. 1938
(Lidové noviny 5. 1. 1939)
Milý pane,
Děkuji za Vaše dopisy. Dostávám mnoho takových, je vidět, že naše národní svědomí nespí. Myslím, že se už nemusíme bát toho nejhoršího: že by se jednou naší generací pohrdalo.
S upřímným pozdravem Vám oddaný
Karel Čapek

https://www.kapkacapka.cz/2017/01/posledni-dopisy.html

#KarelCapek #Capek #dopisy #poslednidopisy

Ti betlémští pastýři žijí podnes, ochotni vítat každého, kdo přichází, a kamenovat každého, kdo něco vykonal.
Jsou ochotni klanět se; ale klanění není závazek.
Jsou ochotni volat slávu; ale sláva není přísaha.
Jejich místo je tam, kde je nějaká podívaná: stejně v betlémském chlévě jako na Golgotě. Jednou jim káže anděl a podruhé je ponouká Kaifáš.
Jděte mi k šípku s těmito lidmi dobré vůle! Mají dobrou vůli poslouchat; ale poslouchají kohokoliv. Mají dobrou vůli zpívat s anděly Hosana! a křičet s lidmi Ukřižuj! Ano, pokoj jim; jim se nic nestane, neboť nic neriskují, ani ne svou čest. Jsou to lidé davu. Každý z nás může být člověkem davu.

https://www.kapkacapka.cz/2018/12/historie-betlemska.html

#KarelCapek #Capek #Vanoce

I podivil se Isachar, vstal a trochu se ustrojil. Musím se podívat, co je, řekl si energicky, ale ve dveřích se srazil s Dinou.

Prosím tě, co tak běháš, chtěl vyhrknout, ale ani se k tomu nedostal. „Co ty tu máš co okounět,“ utrhla se na něho paní Dinah a zas běžela na dvůr s nějakými klůcky a plátýnky v náručí. Na prahu se obrátila. „Jdi do postele,“ rozkřikla se přísně, „a… a nepleť se nám tady, slyšíš?“

Starý Isachar se vyštrachal na dvorek. Před chlívkem viděl bezradně trčet ramenatou mužskou postavu, i zamířil k ní. „Jojo,“ bručel chlácholivě. „Vyndala tě, že? To víš, Josef, ty ženské …“ A aby zamluvil jejich mužskou bezmoc, ukazoval honem: „Koukej, hvězda! Viděls už někdy takovou hvězdu?“

audio: https://www.youtube.com/watch?v=C_dytvwQ6cQ&list=PLn0VzBsHlFLMT6tiBD3LDigDwGl_Ep3w4&t=1257s
text: https://www.kapkacapka.cz/2023/12/svata-noc.html

#KarelCapek #Capek #svatanoc

Člověk, který prohlašoval důrazně, že nic nechce, dostane svůj krásně zabalený dárek; v tom okamžiku mu poněkud spadne srdce do kalhot (— hergot, to asi budou kapesníky! a já jsem si koupil kapesníky před měsícem!) —, rozbaluje třesoucími se prsty balíček (to je víc papíru, než je toho uvnitř!), a konečně dostane na světlo svůj dárek. Jsou to ovšem kravaty.

„Já jsem taky dal kravaty,“ vyhrkne provinile; načež se pokouší dát najevo nejčistší dětinskou radost. (Tahle kravata, říká si, by měla mít jinou barvu; a tahle s kostkou, copak se to nosí?) „Ale ty jsou krásné,“ ujišťuje horlivě; jenže každý na něm vidí, že lže, a on sám si uvědomuje, že je to na něm vidět, i upadá do rozpaků tím větších...

https://www.kapkacapka.cz/2024/12/rozpaky-obdarovaneho.html

#KarelCapek #Capek #prosinec #Vanoce

Milena Jesenská: "Venku začínalo sněžit, do pokoje se ukládal modravě bílý stín, velkoměstský odraz sněhu. Čapek mlčel, mlčel hodnou chvíli. Pak změnil barvu, změnil polohu těla. I člověk i zvíře se před smrtí ukládá. Pomalu hledá polohu, ve které by bylo dobře umřít. Do pokoje vešla žena Olga a snad jí kmitlo tváří pochopení.

„Copak ti lékaři neřekli, že už je mi lépe?“ řekl Čapek – a to bylo docela poslední, co vůbec řekl.

V pět hodin se položil naznak, schoulil se na pravou stranu, uložil hlavu i ruce, připravil tělo. Ve tři čtvrti na sedm dodýchal. Nebojoval. Nerval se. Nezápasil. Přestal jenom dýchat a přestal jenom žít. Chcete-li, věřte si, že zemřel na bronchitidu a zápal plic."

https://www.codyprint.cz/csr/capek.html

#KarelCapek #Capek #MilenaJesenska #Jesenska #Milena

A na zemi pokoj. Na celé zemi. Já to cítím, vy to cítíte: nemáme pod sebou pevné půdy, když se to hroutí někde u souseda. Je jen jedna země; jenže lidstvo se musilo napolo pomlátit, aby si to začalo jakžtakž uvědomovat. Není dobře na zemi, a proto není ani nám dobře a bezpečně na zemi. I nasloucháme do dálky, není-li slyšet děsné praštění země. Ne, dosud ne: sláva na výsostech Bohu.

A na zemi pokoj lidem dobré vůle. Je to ta nejkratší modlitbička; kdybyste ji tisíckrát opakovali, jako byste měli v sobě tibetský mlýnek na modlení, pokaždé v ní najdete novou a libou chuť. Neboť je v ní sláva i výsosti, země i pokoj i dobrá vůle: samé dobré i veliké, svaté i něžné věci. Já bídný hříšník ji opakuji, nepočítaje řádků; a již nevím, myslím-li více na toho, jemuž jsem chtěl zapálit svíčičku, nebo na lidi dobré vůle, nebo na zemi žíznivou pokoje, nebo na pokoj své duše; slyším jen dvojzvukou harmonii, hlas andělský a důvěrný.

https://www.kapkacapka.cz/2019/12/svicicka.html

#KarelCapek #Capek #Vanoce

Snad je to takový zvyk z dětství; ale zrovna to na člověka o vánocích lehne a chtěj nebo nechtěj musí uznat, že jsou to dny posvěcené vší svatostí, která je na dosah člověka.

Nejzvláštnější na těchto božích dnech je však to, že jsou mezi všemi ostatními obzvláště lidské, a dokonce lidové; že člověk při nich neopouští všední a intimní život, nýbrž jenom jej prohlubuje a oslavuje. Je to den, kdy se láska neosvědčuje kázáním o lásce, nýbrž darováním nových košil nebo velbloudích papučí. Je to den, jehož sláva není v praporech a průvodech, nýbrž ve slavném sedění doma. Je to nejhmotařštější ze všech svátků a slavných dnů; ale jeho jarý materialismus mu kupodivu nic nebere na jeho obzvláštní svatosti. Naopak je možno, že jiným našim svátkům a oslavám se nedostává skutečné svatosti proto, že jsme si nezvykli je světit hmotně, s kyprým a nadšeným materialismem takových vánočních dnů.

https://www.kapkacapka.cz/2020/12/bozi-dny.html

#KarelCapek #Capek #Vanoce

Vánoční dárky se neplatí jen odpočítanými penězi, nýbrž i kroky nepočítanými; neuhodíš se bastantsky přes kapsu, nýbrž rozpačitě přešlapuješ po chodníku, tlačíš se u výkladních skříní, obíháš tucet nebo mandel krámů, než si vybereš, ohmatáváš a obracíš každý kousek, hledáš to nejonačejší, a nikdy nenajdeš to, co bys chtěl; a když se pak vracíš s hubeným balíčkem, leží na tobě tíha, jako bys právě došel z Berouna do Prahy: tíha těch všech věcí, které jsi viděl, nekoupil a nedaroval, takové jakési zklamání, neuspokojení nebo stesk, že toho nepřinášíš víc.

https://www.kapkacapka.cz/2016/12/unava.html

#KarelCapek #Capek #Vanoce

Mám před sebou knížečku; jmenuje se Good King Wenceslaus, vyšla loni v Chicagu a obsahuje vánoční hru, kterou napsal pan Cloyd Head pro jednu školu na Floridě. Teď o vánocích se po celém anglosaském světě bude zpívat koleda o dobrém králi Václavu. Tak vidíte, je to jako z udělání – nebo je to znamení, jaká sbírá člověk v dobách neutěšených: že i ta naše nejnárodnější tradice je vlastně světová a spojuje nás se světem západním.
Co dělat: i když nechceme, půjdeme s jinými lidmi a národy po hřejivých stopách, jež nechal ve sněhu dobrý kníže Václav.

Text: https://www.kapkacapka.cz/2016/09/svaty-vaclav.html
Audio: https://www.youtube.com/watch?v=N5E8CXQwtrg

#KarelCapek #Capek #Vaclav #knizeVaclav #svatyVaclav #patronzemeceske

Můj nejkrásnější Štědrý večer?

Mohl bych jich uvést několik, které byly zvláště šťastné; třeba ten, který byl po válce prvním svatvečerem míru a svobody; nebo ten hodně pozdější, ale to je čistě soukromá věc. Pokud se však pamatuji, největší, skoro nejzuřivější radost jsem měl, když mi bylo asi osm nebo devět let a dostal jsem ježíškem album na svou malou sbírku známek, do té doby chovanou po škatulkách. Nebyl to jistě největší ani nejdražší dárek, který jsem kdy dostal: v tom právě je zvláštní zázračnost dárku, že radost z něho přesahuje jeho cenu.

Přeju všem, aby dávali i dostávali jen takové šťastné dárky, třeba byly sebelacinější.

(Venkov, 25. 12. 1937)

❤ https://klubsvobodnychmatek.cz/nesplnena-vanocni-prani/ ❤

https://www.mujrozhlas.cz/dokument/vanoce-u-karla-capka-osobni-vyjadreni-rezisera-ondreje-kepky

#KarelCapek #Capek #vanoce

Kdyby v tuto chvíli někdo zazvonil u mých dveří a já mu šel otevřít a byl to Kristus na své pouti světem; kdyby mi řekl:
“Jak vidíš, jdu ještě jednou spasit lidstvo,”
– jistě bych zaplakal zdrcen svou nevírou a malostí, ale jistě bych řekl (nebo si aspoň myslel):
“Pro Ježíše Krista, nedělej to, není to k ničemu dobré. Kdyby to bylo sebekrásnější, sebeúžasnější – Lidstva nelze spasit; snad proto, že vlastně žádného lidstva není, že je jen tolik lidí. Lidstva nelze spasit; ale člověku lze pomáhat. Snad je to nízký ideál, jenom pomáhat, místo spasit; pomáhat jen někomu, na tomto místě, v tomto ubohém okamžiku, místo rázem spasit navěky celý svět. Snad je to maličký ideál, jen krejcarový podnik spasení, ale jak možno zachránit svět, není-li vše v pořádku tady, na dosah ruky?”

https://www.kapkacapka.cz/2020/03/spas-se-kdo-muzes_29.html

#KarelCapek #Capek #vira #laska #Jezis

Je podvečer; utrmácený obchodní sluha veze někomu v tramvaji balík nakoupených dárků. Jedna výkladní skříň v ulici je ozářena z nevímjakých lamp sladkým modravým světlem, v němž se třpytí stříbrné a zlaté pozlátko.
„To je krásné světlo,“ vydechl konduktér.
„Takové… božské světlo,“ řekl znalecky obchodní sluha.
„Máte pravdu, božské světlo,“ děl konduktér a zatáhl za řemen zvonku. „Jedeme!“
Kdyby dal spisovatel lidu do úst slova jako „božské světlo“, nikdo by mu to nevěřil; a přece je to pravda, a já to zaznamenávám jen proto, aby se spisovatelé nebáli mluvit o božském světle.

https://zlatyfond.sme.sk/dielo/5056/Capek_Kalendar/54

#KarelCapek #Capek #zima #prosinec #vanoce