Zejména v postsocialistických zemích pak obzvláště zesíleně podléháme představě, že žijeme ve svobodě, kterou nám údajně zaručuje volný trh. Je to přitom právě trh, který nám diktuje, jak se máme chovat, abychom přežili, a ve skutečnosti proto vůbec svobodní nejsme. Neustále se musíme disciplinovat a řídit své chování racionálně podle toho, jak trh káže, a podle této logiky také posuzovat a disciplinovat všechny ostatní.
Na racionálním chování a sebedisciplinaci by možná nebylo nic až tak hrozného, kdyby se ovšem trh nepřestal zcela vymykat společenské kontrole a lidskému měřítku. V celé této neoliberální soutěži totiž na celé čáře vyhrávají ti nejdravější jedinci, kterým umožňujeme bohatnout a akumulovat bohatství téměř bez jakýchkoliv limitů. Tito predátoři přitom obvykle nevyhrávají ani tak kvůli tomu, že by sami nějak zvlášť vynikali v sebekontrole a odříkání. Většinou jen prostě měli jinou výchozí pozici. Bohatší rodiče, lepší vzdělání, zděděný majetek… vlivné přátele. Nebo třeba v rámci postsocialistických zemích vyrůstali v době, kdy se porcoval socialistický medvěd, a mohli se tak lépe zabezpečit na postupný nástup agresivnější podoby kapitalismu, kterou dnes zažíváme.
Predátoři poražené s klidným svědomím ponechávají svému osudu a někdy jim dokonce ještě z pozice vlastní morální nadřazenosti a privilegovanosti vydobyté úspěchem na trhu znemožňují jakoukoliv obranu a identifikaci systémových příčin celého problému. Třeba právě prostřednictvím řečí o vynechávání drahé kávy, a tím tak bytovou krizi snadno překládají do jazyka individuální spotřeby a sebekontroly. Tedy vytvářením světonázoru, v němž nedostupnost bydlení není důsledkem vychýleného trhu, spekulativního investování, nefunkční bytové politiky, deregulace nebo nerovnosti, ale pouhým problémem nezodpovědného chování jednotlivce s nedostatkem sebedisciplíny.
#kapitalismus #finance #společnost #oligarchie #čr #česko #cz #czechia #socialismus #anarchy #anarchism