Každým rokem jsme svědky čím dál tím horší a křečovitější podívané. Svařák svobody čili jeden kýč přebíjí další, jen abychom se nedej bože dopustili hlubšího rozboru událostí uplynulých 36 let a podrobili sebe sama trýznivé sebereflexi. Mezitím se Česká republika řítí do ještě hlubší irelevance a intenzivnějšího zápasu o mizející drobty ze stolu. A je to naprosto logické, pokud se majetek ocitá v čím dál tím méně rukou; to za situace, kdy jedno procento nejbohatších Čechů vlastní 36 procent celkového majetku země
Slavit tedy mohou v první řadě oligarchové, nehledě na to, zda jde o „demokratické“ oligarchy (Strnad, Tykač, Kellnerová, Křetínský…), anebo o „nedemokratické“ (Babiš, který udělal tu zásadní chybu, že se na rozdíl od svých soukmenovců snaží politiku ovlivňovat napřímo). Mezi další oslavence můžeme počítat mainstreamová média s jejich aktivistickým a disciplinovaným komentariátem, simulakrum na Hradě s jeho mocnými poradci, všelijaké think-tanky – a koneckonců i zpropagandizované davy, jež si nejsou vědomy svého ujařmení. Věru netuším, jaký je důvod k oslavám, když étos 17. listopadu přebíjí jeden unylý a předvídatelný komentář za druhým, zatímco v tutéž dobu lidé v dešti a zimě musejí bojovat o střechu nad hlavou.
.....
(Daniel Veselý)
https://blisty.cz/art/129937-17-listopad-aneb-svatek-oligarchie.html
#společnost #historie #cz #czech #czechia #čr #česko #demokracie
#oligarchie #17listopad #svoboda #komunismus
