18. prosince 1938
(senátoru Arnoštu Wintrovi)
Milý pane senátore,
děkuju za Váš čtenářský dopis. Člověk se čas od času přece jen dovídá, že nepíše do prázdna, a to je snad to nejlepší, co ze svého věčného škrábání má.
S upřímným pozdravem Vám oddaný
Karel Čapek
18. prosince 1938
(Arnoštu Dadákovi)
Vážený a milý pane!
Děkuju za Vaše dopisy; vidím, že děláte, co můžete, – už to samo není zbytečné! Přibývá nás, už není tak zdušené ticho; a už se nemusíme bát, že i když náš národ se musí smiřovat s dočasnými nutnostmi, poníží sám sebe. To by bylo nejhorší.
S upřímným pozdravem Vám oddaný
Karel Čapek
Praha 18. 12. 1938
(Lidové noviny 5. 1. 1939)
Milý pane,
Děkuji za Vaše dopisy. Dostávám mnoho takových, je vidět, že naše národní svědomí nespí. Myslím, že se už nemusíme bát toho nejhoršího: že by se jednou naší generací pohrdalo.
S upřímným pozdravem Vám oddaný
Karel Čapek
